Březen 2016

JEŠTĚ MÁŠ VÝMLUVU?

31. března 2016 v 11:46 | Luky |  ..::::::->MOTIVACE<-::::::..
Na první fotce má kulturista obrnu a k druhé není co dodat.. Jestli Vás tohle nenamotivuje k tomu nemít výmluvy, tak už nic Mrkající
Myslíš že na to nemáš? Myslíš, že u toho nevydržíš? Máš pořád nějaké výmluvy? Tak na to chvíli zírej Úžasný

Loaded cup 2016

ZDROJ: Facebook page Fitness trenér Martin Adamus




Zdroj si bohužel nepamatuju

SPLNĚNÝ ŽIVOTNÍ SEN NEBO ZNIČENÝ ŽIVOT? 7. část - expandéry, transplantace kalvy(kůže na hlavě)

30. března 2016 v 7:38 | Luky |  MŮJ NEUVĚŘITELNÝ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH
Expandéry jsou takové plastové balónky naplněné destilovanou vodou, která se postupně plní a balónek se tak zvětšuje. Expandér se zašije pod kůži a jak se zvětšuje, tak se s ním napíná i kůže. Jakmile je kůže dostatečně velká, expandér se vyndá, kůže se napne přes požadované místo a zašije se. Kvůli snímkům ze sálu je vložený perex, protože ne každý na to má žaludek, což chápu :)

V praxi to vypadá nějak takhle:

GREG PLITT - VÍTĚZ(inspirace pro život)

29. března 2016 v 13:36 | GREG PLITT |  ..::::::->MOTIVACE<-::::::..
Všichni v životě padáme, otázka je "kdo se zase postaví"



ARTHUR BOORMAN(příběh, překlad z EN)

27. března 2016 v 17:49 | Luky |  ..::::->ŽIVOTOPISY<-:::..




ARTHUR BOORMAN(inspirace)

26. března 2016 v 18:35 | ARTHUR BOORMAN |  ..::::::->MOTIVACE<-::::::..
Když jsem viděl poprvé tohle video, úplně mě zamrazilo. ROZHODL SE DĚLAT DDP YOGU, KTEROU VYMYSLEL BÝVALÝ WRESTLER Diamond Dallas. A možná to pro mě byl ten spouštěč, začít makat v posilovně.


Tady je nesestříhaná verze:




JONÁŠ PETŘÍK - O DOPINGU

25. března 2016 v 9:27 | JONÁŠ PETŘÍK |  SAMOSTUDIUM
Jonáš je člověk, který podle mě ví o čem mluví(na rozdíl od většiny lidí) a má to v hlavě perfektně srovnané. Posuďte sami. Doporučuji shlédnout až do konce




SPLNĚNÝ ŽIVOTNÍ SEN NEBO ZNIČENÝ ŽIVOT? 6. část - nový začátek

23. března 2016 v 17:59 | Luky |  MŮJ NEUVĚŘITELNÝ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH
Měl jsem pocit, že všechno začíná odznovu - nový život, nové začátky, odznova se učit úplně všechno, co jste již uměli, vše, co děláte automaticky, ale já jsem se na každou činnost musel obrovsky soustředit.
První vánoce doma se mi všichni snažili co nejvíce zpříjemnit, až mi trochu ta péče vadila. Pod stromkem jsem našel pochopitelně hodně dárků, ale i peníze, které byly v obálce a já, protože jsem měl motoriku na bodě 0, jsem celou obálku i s penězi roztrhl. Problém také byl dostat se do domu, protože ke vchodu vedou schody. Musel mi někdo asistovat. Většinou ten "někdo" byla mamka. Další věc byla hygiena, blíže pak sprchování. Protože jsem byl kost a kůže(vážil jsem nějakých 16 kg), tak mě mohla mamka nosit do vany a z vany. Tam ale byl další problém, protože vana je tvrdá a tlačilo mě to na kosti. I s polštářkem to byl "zážitek", ale bylo to potřeba i kvůli jizvám, které se musely udržovat v čistotě, aby například nedošlo k zánětům atd. Potom, když přišla řada na masírování jizev, tak jsem byl zase neschopný, jelikož jsem neovládal ruce, tak musela být mýma rukama opět mamka - a to samé i ráno.

Na běžné posteli jsem však nevydržel, protože mě jizvy táhly. Doposud jsem spával v polosedě(což má dopad i na páteř - skolióza), takže jsem k Vánocům dostal polohovatelnou postel, abych aspoň usnul.

Vánoční prázdniny skončily a mamka musela do práce, kde se mi snažila domluvit individuální docházku(učí na Zš Lužice), abych měl aspoň hotovou základku(v době úrazu jsem chodil do tercie(8. třída) na 8mi letém gymnáziu v Hodoníně).

Na pomoc(příprava jídla, odvoz na laser a rehabilitace) přijela vždy v neděli babička a v pátek odjížděla. S ní jsem se také učil(ikdyž ta paměť a soustředěnost nebyla nic moc), psal do písanek(kvůli jemné motorice), navlékal korálky, cvičil s činkama a protože jsme měli psa, chodili jsme na krátké procházky(v té době jsem měl chodítko pro seniory se kterým jsem zvládl pár kroků, stejné jsem měl i v Chuchelné). Musel jsem hlavně trénovat podpis, protože jsem si musel vybavit občanku a další podpisy navíc kvůli ostatním věcem. Šlo mi to tak na 40 %, takže jsem používal gumičku na přichycení prstů k tužce.


Na delší vzdálenosti jsem si však brával vozík. Například o víkendech k nám chodila na kafe druhá babička, která měla také psa, tak vzala oba psy a chodívali jsme cca na dvouhodinové procházky a když bylo škaredě, hráli jsme karty(jenom prší, protože jsem víc než 5 karet neudržel).

NICK VUJICIC(životní inspirace)

23. března 2016 v 11:41 | NICK VUJICIC |  ..::::::->MOTIVACE<-::::::..
I mě se lidé ptají: "Jak můžeš být tak pozitivní?"
-"A jak vy můžete být tak negativní?"



TRIČKA(zkouška materiálu)

23. března 2016 v 9:15 | Luky |  :::::::::->OSTATNÍ<-::::::::::
Ostatní trička budou designově odlišná, šlo mi o to zjistit cenovou relaci a termín zhotovení. V neposlední řadě také materiál trička a potisku.



ADAM RAW - LEDOVÁ DISCIPLÍNA(ledové sprchy - vyzdvihnutí pozitiv)

22. března 2016 v 17:19 | ADAM RAW |  SAMOSTUDIUM
Za mě je to každopádně jedna z nejlepších věcí kromě tréninku a dobrého jídla, co vám může pomoct a to nejen fyzicky. Praktikuji to zhruba rok a účinky mě přímo fascinují. Někdo vyzdvihuje infrasaunu kvůli regeneraci, ale ta rozhodně není zdarma a do panéláku by bylo složité(ne však nemožné) ji umístit. Ve všem, o čem Adam ve videu mluví, z vlastní zkušenosti souhlasím.




TEMNOTA VE SVĚTLE(téma týdne)

22. března 2016 v 10:50 | Luky |  TÉMA TÝDNE

Často, když nám do života vstoupí nějaká těžká událost, zdá se nám, že je to to nejhorší, co nás potkalo. Většina lidí to bere jako trest nebo přinejmenším něco negativního. Někdo si řekne "to je život, to k němu patří", ale stejně bere danou věc jako cosi negativního a temného. Opak je pravdou.
Tato událost přináší do našeho života světlo, protože nám dává MOŽNOST zazářit a odlišit se od zbytku davu. Nebýt pouhým průměrem, ale excelovat v daném odvětví. Soustředit se na určitou věc a tu dovést k dokonalosti. Zapojit smysly o kterých jsme ani nevěděli, že máme. Odvrátit se od společnosti, která nám háže klacky pod nohy a být sám sebou, protože co je důležitější, než být sám sebou?
Láska? Je to láska k sobě samému.
Pravda? Kdo má rád sám sebe, ten sám sebe neokrade ani neoklame. 100% upřímnost k sobě samému.
Radost? Ten, kdo je sám sebou, má radosti na rozdávání, protože se mu stávají věci, které chce a které nechce, těm nevěnuje pozornost.
Takže co je temnota a co světlo? Není to totéž?


PROČ TO DĚLAT(motivační video)

21. března 2016 v 14:03 | Martin Mester |  ..::::::->MOTIVACE<-::::::..

ZDROJ: https://www.youtube.com/watch?v=nVm6S6nU9A8


POVÍDÁNÍ O VYTRVALOSTI(motivační video)

20. března 2016 v 6:58 | Martin Mester |  ..::::::->MOTIVACE<-::::::..
Slovo "trpělivost" nepoužívám... Obsahuje slovo "trp" a působí dojmem, že něco musíte přetrpět nebo vytrpět... každopádně si nic takového nechci přitáhnout do života, proto používám slovo "vytrvalost" - to působí správným dojmem, že to TRVÁ...

To jen tak na okraj a teď slíbené video:

NEVÍME, CO SI PŘÁT, NEZNÁME CELÝ PŘÍBĚH(krátké zamyšlení)

19. března 2016 v 18:41 | Luky |  ..::::::->ČLÁNKY<-::::::..
Když se zamyslím nad touto větou, tak mi příjde na mysl, co dělají ostatní lidé a s čím nesouhlasím. Přejí si totiž věci "jen tak" a nejsou ochotni za to "zaplatit" odpovídající hodnotu a pak se jim to nesplní a oni jsou naštvaní a hledají si důvody proč to nevyšlo nebo v tom horším případě oběti kvůli kterým to nevyšlo. Ačkoliv se to nezdá, tak touha a práce jdou ruku v ruce... a víte proč? Když si něco přejeme opravdu ze srdce a jsme ochotni pro to zemřít kdykoliv a myslíme to vážně, tak jsme motivováni pro to UDĚLAT cokoliv fakt maximum a ještě víc. A potom ani nemáme potřebu se povyšovat nebo nějak negativně vnímat okolí, protože máme jenom ten svůj sen pro který půjdeme i do pekla.

Ukázka je z filmu dálnice 60, který doporučuju

SPLNĚNÝ ŽIVOTNÍ SEN NEBO ZNIČENÝ ŽIVOT? 5. část - JIP Ostrava, Chuchelná

18. března 2016 v 8:54 | Luky |  MŮJ NEUVĚŘITELNÝ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH
Mamka mi také natočila videoklip našeho bytu, protože jsem zapomněl, jak to tam vypadá. Doba v nemocnici v Ostravě - Fifejdy se krátila a lékaři byli nadšeni mými pokroky, proto mě nejprve odpojili od ventilátoru(měl jsem denně půlhodinové inhalace páry, abych trénoval samostatné dýchání), pak mi odebrali monitoring tepu, který jsem měl na levém ukazováčku na ruce(vypadá to jako kolíček, ale nemá to takový stisk) a následně katetr(hadička z penisu), že močení budu již kontrolovat. Během toho mi zkoušeli podávat jídlo v pevném stavu(pamatuji si například na rozmixovanou pizzu, za kterou jsem byl nesmírně vděčný, protože tekutá strava nijak nechutná). Akorát, když šlo jídlo dovnitř, tak někudy to muselo ven. Na to se taky myslelo a protože jsem si nezvládl dojít na wc, měl jsem pleny jak novorozeně.
Nakonec, když mi věřili, že to zvládnu, mi odebrali tracheostomickou kanylu z krku
(je tam takový balónek, který když je nafouknutý, zabraňuje jídlu dostat se do dýchacích cest a když je vyfouknutý a dají vám slavíka(zátka), tak můžete mluvit).
19.července jsem přijel a 21. srpna mě propouštěli.


Odjížděl jsem jako ležák do rehabilitačního centra Chuchelná, kde jsem se hodně naučil zejména proto, že se se mnou "nemazlili" jako doposud. Autobusy tam jezdily jenom párkrát za den a jakmile začal školní rok, mamka musela do práce. Tak jsem na boj zůstal sám. Pokroky mi šly velice rychle. Na začátku jsem například ani neudržel hlavu v sedě, nemohl jsem sedět bez opěrátka, nemohl jsem se najíst, neudržel jsem ani lžíci a ani sklenici, nevyčistil jsem si zuby, neoblékl jsem se, nemohl jsem si ošetřit popáleniny, zkrátka nic, co si vybavíte pod běžnýma úkonama.



Jako procedury jsem míval 2x denně ILTV(individuální léčebná tělesná výchova), kde zavedli vertikalizaci(trénink stoje ve vertikalizačním lehátku a u žebřin) + protahování končetin s vyvýjeným odporem a posilování lýtek na kolovratu, 3x denně ERGO-terapii(cvičení s rukama na motoriku) - pletení košíků(z té doby mám 8 košíků, ale všechny už jsem rozdal), posilování paží a úchopu, pokusy o kreslení, stavění kostek, navlékání korálků, později sebeobsluha(ranní hygiena a oblékání se), zkouška kompenzačních pomůcek(trojúhelník na tužku, gumičky na lžičku), později zkouška chůze s chodítkem a jednou s berlemi, což mi nešlo, 1x denně masáže a masírování jizev, 2x denně logopedku(týkalo se řeči) - trénování artikulace(po probuzení a pak odpoledne), čtení a porozumění textu, paměti(sudoku, křížovky, telefonní čísla i pozpátku), potom jsem tam míval 4 hodiny školu(matika, čeština, fyzika, čtení - prostě takové základy) s regulérníma učitelkama a něco jako družinu, což byla jedna vychovatelka, která se nás děcka snažila na pár hodin zabavit, takže vymýšlela různé hry nebo jsme chodili ven.


O víkendech jsem míval návštěvy - mamku s některou z babiček nebo se sestřenkou. Největší radost jsem měl, když jsem sám přelezl z vozíku na postel a taky, když jsme šli v sobotu na hranolky a já jsem se sám najedl. Asi v polovině pobytu mi povolili, že se můžu podívat domů, avšak byl problém s dopravou. Nakonec jsme to zvládli za pomoci mamčiny kamarádky Dany Vojkovské a já jsem byl šťastný, že se konečně pozdravím se svými kamarády. Bylo mi dost líto vidět je, jak všechno zvládnou sami a já jsem tam jen seděl. Přemluvil jsem kamaráda(známe se od 8mi roků), ať mi zapálí cigaretu, ale neudržel jsem ji v ruce, takže mi musel dávat potáhnout. Holky z vedlejšího paneláku mi přinesly kytku a čokoládu, což si myslím, že bylo pěkné gesto.



Byl jsem tam celkem 4 měsíce a byl bych tam možná dýl, ale přišly vánoce a centrum se 22. prosince zavíralo až do ledna.

KYPTOVÁ, BERAN - ENDORFIN(motivační video)

16. března 2016 v 8:30 | SWAGLIFT |  ..::::::->MOTIVACE<-::::::..
Tato dvojka, jenž září na české scéně, vydala včera nové motivační video s názvem ENDORFIN. V klipu hraje El Nino - Endorfin



ZKUS TO ZNOVU(téma týdne)

15. března 2016 v 14:42 | Luky |  TÉMA TÝDNE
Bohužel nebo Bohudík mi tuhle větu ještě nikdo nikdy neřekl. Myslím, že každý má v sobě ukotvenou informaci o tom, co je pro něj samotného nejlepší a jestli to má zkusit znovu a nebo ne.
Většina lidí se vzdává moc brzo, když se objeví první překážka, aniž by zakusili, čeho všeho jsou schopní a jak to může být krásné. Otázka je proč? Asi se jim to zdá moc těžké nebo si prostě nevěří, že to dokáží. To je jejich nastavení mysli, ale s trochou snahy se to dá změnit. Pak je zde otázka, jestli ten daný cíl stojí za to. VŽDYCKY stojí za to! Za malou snahu něco dokázat a dokázat to ne jiným, ale sobě, zkrátka být v něčem lepší než průměr, za to přece stojí.
Klíčem k dosažení konkrétního cíle je zkoušet to znovu a znovu a znovu a znovu, dokud se to nepovede. Žádná záhada v tom není - když vás vyhodí dveřma, vraťte se oknem.
Kdybychom se báli zkoušet věci znovu, tak se nenaučíme ani chodit, ani mluvit a ani třeba jíst příborem.



15 MÝTŮ A OMYLŮ VE STRAVĚ(podle mě jeden z těch kvalitnějších článků)

13. března 2016 v 10:42 | supertelo.cz/Tomáš Rajchl |  SAMOSTUDIUM
Mýtus VS Pravda: 15 omylů o stravě a tréninku
Ve fitness komunitě se šíří mnoho mýtů o správné stravě i tréninku. 15 omylů uvedených na pravou míru!
  1. Obilniny - pšenice, rýže, kukuřice, chléb, těstoviny
    Mýtus: Základní potraviny, které by měly tvořit hlavní část jídelníčku, mnoho expertů doporučuje 6-11 porcí denně (i americká vláda). Hlavní zdroj energie pro mozek a svaly. Celozrnné pečivo je lepší než běžné a dodává více vlákniny a výživných látek.
  2. Pravda: Nejhorší omyl v historii lidstva (evoluční biolog UCLA Jared Diamond). Vedou k nadměrné produkci inzulinu, ukládání tuku a srdečním chorobám. Jsou alergenní, zhoršují imunitu, obsah výživných látek je nižší než u rostlin a živočišných produktů. Celozrnné produkty jsou možná ještě horší kvůli "anti-výživným" látkám, narušujícím fungování imunitního a zažívacího systému, které podporují celkové zanícení organismu.
  3. Tuk
    Mýtus: Konzumace tuku podporuje obezitu. Způsobuje infarkty. Nasycené tuky (z masa, mléka) byste měli nahradit polynenasycenými rostlinnými oleji.
    Pravda: Tuk je nejcennější látka. Je hlavním zdrojem kalorií v potravě (z živočišných potravin). Nezpůsobuje srdeční onemocnění. Je klíčovým zdrojem energie lidstva již 2 miliony let. Zlepšuje funkce mozku. Podporuje metabolismus a pomáhá spalovat tuk.
  4. Cholesterol
    Mýtus: Musíte omezit jeho příjem. Zvyšuje riziko srdečních chorob. Používejte statinové léky a vyhněte se živočišným produktům - především vejcím.
    Léky na snížení cholesterolu mají minimální účinky a mnoho vedlejších.
    Pravda: Nezbytná výživná látka pro metabolismus. Neexistuje přímá souvislost s rizikem srdečních chorob. Nebezpečný je pouze, pokud dojde k oxidaci nebo zánětu ze špatné výživy a tréninku. Léky na jeho snížení (statiny) mají minimální (pokud vůbec nějaké) účinky a mnoho vedlejších (škodlivých) účinků.
  5. Vejce
    Mýtus: Vyhazujte žloutek - obsahuje spoustu cholesterolu.
    Žloutek - jedna z nejvýživnějších potravin na zemi. Nijak nesouvisí s hladinou cholesterolu.
    Pravda: Žloutek je jednou z nejvýživnějších potravin na zemi. Nemá žádnou souvislost s úrovní cholesterolu v krvi.
  6. Vláknina
    Mýtus: Čím více jí sníte, tím lépe. Především z obilovin a celozrnných výrobků. Zlepšuje trávení, snižuje cholesterol. Urychluje vyprazdňování a pomáhá hubnout sníženým příjmem kalorií.
    Pravda: Množství vlákniny stačí přijmout ze zeleniny a ovoce. Potravina založená na obilninách vede k nadměrnému příjmu vlákniny. To brání vstřebávání výživných látek a zhoršuje trávení a vyprazdňování.
  7. Stravovací návyky
    Mýtus: Denně musíte sníst 3-6 jídel. Vynechání jídla = zpomalení metabolismu, rozklad svalové hmoty, zastavení spalování tuku, přejídání a nekontrolovatelná chuť na sladké potraviny.
    Vynechané jídlo a větší pauza mezi jídly nemá žádný negativní vliv na spalování tuku a růst svalů.
    Pravda: Není nutné jíst pravidelně, pokud nemáte nadměrnou produkci inzulínu (způsobenou špatnou stravou). Přerušované hladovění může být efektivním nástrojem pro řízení hmotnosti z evolučního hlediska.
  8. Kardio
    Mýtus: Kardio s konstantním tempem v délce 60 minut je nejlepším způsobem spalování tuku.
    Kardio je skvělé na kardiovaskulární systém, ale velmi neefektivní pro spalování tuku.
    Pravda: Je to zcela neefektivní. Způsobuje spalování svalové hmoty, únavu, nadměrnou zátěž, syndrom vyhoření, zvýšené riziko onemocnění. Kalorie spálené během kardia zvyšují chuť k jídlu (především na cukr) a vedou k přejídání.
  9. Spalování tuku
    Mýtus: Strava s vysokým obsahem sacharidů, nízkým obsahem tuku, počítání kalorií, vážení porcí a kardio trénink = spalování tuku.
    Pravda: Strava s vysokým obsahem proteinu a tuku, snížení sacharidů na 50 - 150 g denně a silový trénink základních cviků v kombinaci s HIIT = spalování tuku.
  10. Informace
    Mýtus: Informace a teorie jsou základní pro správnou stravu a trénink.
    Pravda: Osobní zkušenost je nejcennější pro správnou stravu a trénink. Získejte informace a vyzkoušejte nové poznatky pro osobní zkušenost.
  11. Léky
    Mýtus: Léky, které koupíte v lékárně, pomáhají léčit nemoci a prospívají zdraví. Napomáhají předcházet nemocem a zlepšují kvalitu života.
    Pravda: Léky zhoršují a maskují skutečné příčiny, narušují vyrovnanost a harmonii organismu. Zhoršují zdraví a mají škodlivé vedlejší účinky.
  12. Rady
    Mýtus: Poslechnu si rady všech, od každého si vezmu trochu a zvolím zlatou střední cestu.
    Pravda: Poslouchat rady všech je nesmysl. Jsou stovky různých cest a možností, které zkombinované nedávají smysl. Vyberte si jednu možnost a té věřte.
  13. Časování sacharidů
    Mýtus: Sacharidy jsou nejlepším zdrojem energie. Ráno je důležité sníst hodně sacharidů (ideálně ovesnou kaši), abyste měli dost energie na celý den. Večer nikdy nejezte sacharidy, tělo je již nevyužije jako energii a uloží je do tuku.
    Obrovská porce sacharidů k snídani nedodá tělu energii na celý den.
    Pravda: Je to přesně obráceně. Tuk je nejlepším zdrojem energie. Sacharidy k snídani zvyšují hladinu inzulínu v krvi, vedou k výkyvům energie a pocitu únavy a otupělosti. Ideální snídaně jsou bílkoviny a tuk (nejlepší zdroj energie), které dodají stabilní energii bez výkyvu. Zvýšený příjem sacharidů má smysl bezprostředně po tréninku a večer.
  14. Jídelníček na míru
    Mýtus: První věc, kterou musíte udělat, když začnete cvičit, je nechat si udělat jídelníček na míru od výživového poradce. Bude přesně vědět, kdy a co jíst.
    Pravda: Jídelníček na míru Vás nenaučí nic o stravě. Neřekne Vám, proč jíte to, co jíte a kdy. Pochopte význam stravy a rozhodněte sami, co, proč a kdy budete jíst.
  15. Počítání kalorií
    Mýtus: Pro spalování tuku musíte u každého jídla přesně spočítat kalorie, které nesmíte přesáhnout. Každý oříšek, každé sousto.
    Pravda: Počítání kalorií je neefektivní, zbytečné a vede k omezení života. Pro spalování tuku, růst svalů a zdraví stačí pochopit jednoduché zásady stravování a dodržovat základní principy.
  16. Komplikovanost
    Mýtus: Fitness, trénink a strava jsou velmi komplikované. Není možné se zorientovat v obrovském množství informací. Musíte vystudovat dvě školy nebo jít za odborným výživovým poradcem a několika trenéry.
    Trénink, ani strava není komplikovaná věda. Hlavní principy jsou zcela snadné a logické.
    Pravda: Fitness je jako víra a církev - základní myšlenka je zcela jednoduchá a prostá, ale lidé okolo ní navršili spoustu mýtů, nesmyslů a balastu. Základní principy tréninku a stravy jsou zcela prosté, nemusíte hledat žádné složitosti. Neposlouchejte desítky různých lidí a nesnažte se z každého něco vzít. Vyberte si směr, filozofii a řiďte se vlastní hlavou a zkušeností.

SPLNĚNÝ ŽIVOTNÍ SEN NEBO ZNIČENÝ ŽIVOT? 4. část - JIP Brno, JIP Ostrava

12. března 2016 v 7:22 | Luky |  MŮJ NEUVĚŘITELNÝ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH
Život okolo prostě plynul dál a já jsem jen ležel a tma - celkem psycho zjištění takto zpětně, že jste ztratili 2 měsíce ze života o kterých ani nevíte, co se s váma dělo. Jediné, co máte z té doby jsou vzpomínky na cestování vesmírem, ale vždycky jsem chtěl být astronaut, takže další splněný sen.
Když se mě pokoušeli probouzet, tak jen na chvíli, na nezbytnou "rehabilitaci", která probíhala stylem, že mě po stranách držely dvě sestřičky a třetí mi posunovala nohy. Takto jsme vždy vyšli jen z pokoje a zpátky a jednou mě postavili na pár sekund k oknu a já jsem tak mohl vidět krásný letní den a areál z přízemí nemocnice. Pamatuju si, jak jsem býval vzhůru, na ty fotky kolem a jednou, jak jsem měl puštěnou televizi, zrovna končilo počasí na ČT1.
Jakmile jsem vydržel být vzhůru trochu déle, povolili mi návštěvu nejbližších příbuzných - byly tam obě babičky, mamka, teta a děda - ten měl béžové kraťasy a jedna babička měla dlouhé červené šaty a omlouvala se, že si neuvědomila, že mi taková výrazná barva nemusí dělat dobře na oči, ale já jsem ji viděl rád a v té chvíli mi to bylo nějak jedno...


Potom přišel čas se rozloučit s brněnskou nemocnicí, takže mě probudili asi na nejdelší dobu a během toho, jak jsme já a mamka čekali na sanitku, pustili mi DVD Tom a Jerry...
Následoval odjezd a já se radoval, že už mě propouštějí domů. V sanitce jsem na okamžik otevřel oči a z okénka viděl nádraží. Docvaklo mi, co se asi stalo a v ten moment jsem usnul. Otevřel jsem oči při vykládání ze sanitky a z tohoto okamžiku si pamatuju jen červené bundy saniťáků. Přivezli mě na pokoj, který domov ani trochu nepřipomínal. Vítej na JIP Ostrava - Fifejdy. Mamka mi vylepila obrázky na zeď, sestřičky donesli CD přehrávač a jakmile jsem se probudil, ptaly se, jestli si pamatuju, co se mi stalo. Odkýval jsem... Následující ráno začínalo hygienou, kdy zdravotnický personál přišel do pokoje, přendali mě na stolek jako děcko, převlékli postel, desinfekcí(Betadine) a gázou ošetřili rány a hadříkem mě umyli. Takto to šlo každé ráno.


Zkoušely se mnou také komunikovat napřed mrkáním(ano/ne), poté přinesly na papíře abecedu a ukazovaly písmena a skládaly slova.Ten den mi propíchli uši(bubínky, kvůli podtlaku v komoře - v té chvíli jsem nevěděl o co jde). Šlo o dekompresní(podtlakovou) komoru, kde to vypadá, jak v ponorce. Uvnitř je s váma vždycky zdravotnický personál a procedura spočívá v tom, že vzdechujete léčivý kyslík, který má zlepšit proces tvorby mozkových buněk(dává se to např.: utonulým). Celý proces trvá cca půl hodiny, ale nemůžete mít ani hodinky. Později jsem se dozvěděl, že mě tam poslala MuDr. Říhová z Brna, právě kvůli té komoře. Byl jsem v ní celkem 8x(prej je to dost drahá záležitost). Musím jí poděkovat, protože bez toho bych byl navždy ležák - DĚKUJU. A byl jsem tam také kvůli bazální stimulaci, která spočívá v tom, vytvořit v nemocnici úplně stejné podmínky jako doma. Podmínky se vším všudy.
Další procedura byla rehabilitace, protože jsem se musel už začít mobilizovat - chodila za mnou rehabilitační sestřička Mirka Provazníková.

Když přišla poprvé, nemohl jsem pohnout ani prsty na rukou. Pamatuji si, že jsem celou noc nespal a snažil se rozhýbat aspoň ty prsty - povedlo se! K ránu jsem na hodinku usnul a ranní procedury se opakovaly. Když bylo pěkně, chodili jsme s mamkou do nedalekého baru, kde si nás oblíbila jedna servírka. Když bylo škaredě, pouštěly mě sestřičky v rámci rehabilitace na počítač, ale bohužel jsem ho nezvládl ani zapnout, natož ovládat myš nebo klávesnici, takže jsem pomocí tabulky navigoval mamku.

SUPLEMENTACE - Filip Grznár

10. března 2016 v 15:17 | Luky |  SAMOSTUDIUM
OBECNĚ

PŘED A PO TRÉNINKU

SUPLEMENTACE 2

TRIBUTE TO KAI GREENE

9. března 2016 v 15:35 | Luky |  ..::::::->MOTIVACE<-::::::..
Přesně to si vždy říkám: "JESTLI NEJSI SCHOPEN UDĚLAT TY SNADNÉ VĚCI, TAK CO POTOM UDĚLÁŠ, AŽ ŽIVOT PŘIJDE A OTESTUJE TĚ?"




KOMEDIE ŽIVOTA(téma týdne)

9. března 2016 v 7:18 | Luky |  TÉMA TÝDNE
Nebudu psát o tom, že život je sám komedie ani osobní zážitky, protože si myslím, že o tom píše polovina lidí na blog.cz :D

Začal bych zamyšlením, proč se holky chodí k hodným klukům vybrečet a ke zlým vyspat? Podle mého názoru za to vlastně ani nemůžou holky, ani nastavení společnosti, emancipace, skvrny na Slunci nebo ozonová díra...
Můžou za to samotní muži(chlap přiznal, že je něco jejich chyba, no to je skandál). Teď neříkám, aby jste nebyli na holky hodní, to v žádném případě. Ale uvažujte.
Když budu nejmilejší "vlezdoprdelka" a splním jí, co jí na očích uvidím(často budu kvůli tomu omezovat něco ve svém životě), tak si ženu nezískám. Bude si přinejmenším myslet, že jsem teplouš a skončím jako kamarád - friend zone(kdo by chtěl být teplý kamarád, se ženou se dají dělat příjemnější věci).
Naproti tomu, když budu nedostupný, silný a cílevědomý samec, tak automaticky budím dojem, že jsem leader a že se dokážu postarat o rodinu a možná, že to někam dotáhnu(nebudu na stejném místě, ale budu se vyvíjet - progress)...
Když se podíváme zpět do pravěku, tak MUŽ byl ten, kdo musel ulovit mamuta, aby jeho děti měli co jíst. Kdyby byl slabý a bojácný, tak toho asi moc neuloví(musel taky být rozhodný, cílevědomý, disciplinovaný)...
Takže v současném životě se někomu může zdát, že je to komedie a že ženy ani neví, co chtějí, ale ony to ví... ale muži(někteří) neví, jak k tomu přistupovat a jak se chovat. Potom tady platí pravidlo 20/80 a 80/20 o vlastnostech, ale to až jindy.

Jinak přeji VŠEM ženám všechno nejlepší ke včerejšímu svátku!

MY VISION BOARD

8. března 2016 v 17:35 | Luky |  :::::::::->OSTATNÍ<-::::::::::
Každý by se měl naučit spokojit s málem, ale ne u toho mála zůstávat...
Vision Board je nástěnka cílů, které chceme dosáhnout svépomocí... slouží k tomu, abychom svůj cíl měli stále na očích a mysleli na něj. Moje nástěnka vizí je zavěšena nad monitorem počítače, takže stačí jenom zvednout oči. Máte taky svoji nástěnku vizí? Napište mi





OBJEDNÁNO!!

5. března 2016 v 18:36 | Luky |  :::::::::->OSTATNÍ<-::::::::::
UŽ SE MOC TĚŠÍM... V LÉTĚ MÁM JET DO PAŘÍŽE, TAK SE TATO HRAČKA BUDE HODIT... ZA 1 674,- A KVALITA 4K, TO JDE, NE?

SPLNĚNÝ ŽIVOTNÍ SEN NEBO ZNIČENÝ ŽIVOT? 3. část - resuscitace, JIP Brno

5. března 2016 v 7:30 | Luky |  MŮJ NEUVĚŘITELNÝ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH
Během resuscitace záchranáři také volali do Brna pro helikoptéru(Brno je jedno z center popáleninových nemocnic, další jsou Praha a Ostrava). Po příletu na heliport nemocnice, mě dopravili přímo na sál a na urgentní operaci, kde se mě ujal sám primář MuDr. Ivan Suchánek(v té době to ještě nebyl primář). Tehdy řekl mojí mámě, že tomuto případu dává pouhé 2 %, že přežiju noc - tak špatně jsem na tom byl. Operace probíhaly každý druhý den po dobu jednoho měsíce a spočívaly v tom, strhnout první vrstvu popálené kůže a místo vyčistit od stroupkových krust, natřít hojivou mastí a zavázat. V té době jsem několikrát jel na CT(takový "rentgen" mozku), avšak ukázala se tam vždycky jen volná tekutina a spálené buňky, které museli odsát, takže jsem měl být v nejlepším případě mešuge. Operovali mi také hlavu(pod kůži se voperuje tzv. expandér, což je plastový balónek, který se postupně plní destilovanou vodou, čímž se kůže natahuje a až je dostatečně velká, následuje operace během které se kůže přetáhne přes požadovanou plochu a zašije), protože ta to odnesla asi nejvíc, byl to totiž vstup - byla to taková rána, že mi to propálilo a poničilo první vrstvu lebeční kosti.



V této nemocnici jsem si poležel cca 8 týdnů, během kterých jsem byl ve "vigilním kómatu"(bez reakce)

Můžu říct, že pacient v kómatu vnímá - míval jsem puštěnou hudbu(Linkin Park), denně tam za mnou jezdila mamka a četla mi, na stěnách jsem měl fotky(z dovolených a tak), měl jsem různé vize a vnuknutí z jiného světa(mluvil jsem například s Bohem - doopravdy je, ale my lidi si ho představujeme jako osobu, což je špatně. Je to totiž síla/energie, která se nedá uchopit a je všude ve vesmíru.

Cítíte, že Vám dodává neomezeně lásky, že se to nedá ani popsat. Jediná možnost, jak s ní komunikovat je skrz myšlenky a pocity nebo s mrtvým otcem a první otázka, kterou jsem mu položil byla, proč to udělal(mysleli jsme, že nevěděl, jak dál) a on odpověděl, že aby mě ochránil od toho, že by mi byl špatným vzorem). Také jsem viděl babiččin byt bez střechy, značku "zákaz vjezdu" a jeskyni, na jejíž vrchol jsem se vždy vyšplhal a pak jsem po břiše a nohama předem sklouznul dolů a takto 3x. Vím, že to může být směšné, ale takto to opravdu bylo.
konec 3. části
<<<ČTVRTÁ ČÁST ZDE>>>



POPÁLKY NA NOVINKÁCH(vyjmuto z článku)

3. března 2016 v 14:09 | Luky |  ..::::::->ČLÁNKY<-::::::..

Organizace Popálky bude zraněným a jejich příbuzným pomáhat i na webu

Nezisková organizace Popálky pomáhá dětem, jejich rodinám a mladým lidem psychicky se vyrovnat s následky popáleninových úrazů. Aby se na veřejnost dostalo více informací o popáleninách a snížila se četnost úrazů, plánují Popálky během dubna zřídit první informační webové stránky s on-line poradnou.
Jana Lacinová a Klára Mayerová z Popálek, šek předává Karel Klodner, zástupce společnosti Pears Health Cyber.
Celkem 2 fotografie
Jana Lacinová a Klára Mayerová z Popálek, šek předává Karel Klodner, zástupce společnosti Pears Health Cyber.
FOTO: Archív Popálky
Napište článek o dění ve vašem okolí. Stalo se něco zajímavého? Má se něco zajímavého stát?
Včera 15:24
Popáleniny patří k nejtěžším úrazům lidské traumatologie. Často zanechávají na těle rozsáhlé následky, které výrazně ovlivňují psychiku člověka. Právě nový informační portál má za úkol postiženým a jejich blízkým pomoci vyrovnat se s fyzickými, sociálními a psychologickými důsledky úrazu a vrátit se co nejdříve zpátky k aktivnímu životu.
Na stránkách se dočtete, jak zbytečným úrazům zabránit, i to, jak postupovat v případě, že už se úraz stal. "Chceme, aby pacienti na webu našli veškeré informace s úrazem spojené, ať už jsou v akutní fázi úrazu (tedy v léčení) či řeší jakékoli trvalé následky v souvislosti s úrazem i několik let poté," informovala Jana Lacinová, ředitelka neziskové organizace Popálky.
Dodává, že součástí webu bude také on-line poradna, která bude sloužit pro jakékoli dotazy v souvislosti s popáleninovými úrazy. Informační preventivní portál popaleniny.cz by měl naplno fungovat už během dubna.

Roční veřejná sbírka

Projekt je podpořený grantem z Norska, nemalou částkou ale přispěli také zaměstnanci Pears Health Cyber a zákazníci internetovému obchodu Lékárna.cz. Sami zákazníci v loňském roce přidávali pravidelně do nákupního košíku různě velké sumy a přispěli tak částkou 64 690 korun.
"Když jsme se rozhodli, že začneme Popálkám pomáhat, projekt prevence úrazů popálenin byl teprve v začátcích. Jsem moc ráda, že jsme jim nyní mohli i my pomoci a předat výtěžek více než roční veřejné sbírky na Lékárna.cz v celkové výši 117 424 korun," uvádí Romana Žatecká, ředitelka PR a interní komunikace společnosti Pears Health Cyber, která internetovou lékárnu provozuje.
Peníze obdržely Popálky od zástupců Lékarny.cz v lednu při setkání v Klokočkově Mlýně. "Částka, kterou se podařilo vybrat, výrazně převýšila naše nejodvážnější odhady výsledku sbírky. Děkujeme společnosti i zákazníkům za jejich štědrost," dodává Klára Mayerová, fundraiser organizace Popálky.

Zásadní je první pomoc

Web bude zároveň usilovat prostřednictvím svých preventivních a vzdělávacích aktivit o snížení četnosti a závažnosti popáleninových úrazů. Ty postihnout v ČR ročně přibližně 100 000 lidí, téměř 40 procent tvoří děti.
"Pro přibližně dvě procenta, tedy 800 lidí ročně, představuje prodělaný úraz přímé ohrožení života s trvalými následky v podobě jizev a funkčního omezení," uvádí Lacinová. Nejčastěji jde přitom o úrazy dětí do tří let, které se opařily horkou vodou či o krbová kamna. U dospělých je na vině většinou neopatrnost při manipulaci s horkou tekutinou a hořlavinami, často jde také o pracovní úrazy.
Správně poskytnutá první pomoc může však postiženému zmírnit hloubku popálení, délku jeho rekonvalescence a také míru trvalých následků. A hlavně - může mu zachránit život.
ZDROJ: http://www.novinky.cz/vase-zpravy/jihomoravsky-kraj/brno-mesto/5062-36167-organizace-popalky-bude-zranenym-a-jejich-pribuznym-pomahat-i-na-webu.html


VLASTYS - ALTER EGO(recenze)

2. března 2016 v 14:55 | Luky |  RECENZE
Právě mi dohrálo CD od chýnovského(okres České Budějovice) rodáka s neotřelým názvem Alter Ego. Slíbil jsem napsat recenzi, tak to dělám hned, dokud jsem pln dojmů. CD přišlo s věnováním a vlastnoručním podpisem, což hodnotím kladně, ačkoliv tam není booklet, ale to se dá pochopit vzhledem k rozpočtu a tomu, že je to Vlastysův první počin a start kariéry. Celkem je zde 12 tracků, což si myslím, že je akorát, protože více by nudilo a méně by vyvolávalo pocit prázdna. Produkce se mi zdá dost dobře zvolená(je tam beat i např. od Jesa, Dana Aeraha nebo Maměna, většinu si ale tvořil Vlastys sám), stejně tak témata. Hlas tam sedí a je dobře zvolený, trochu metalový až motivující.

O cover se postarala Vlastysova přítelkyně Daniela a podle mě se jí povedlo, protože není moc kýčovité a přeplácané, je spíše decentní a přehledné a to se mi líbí. Jinak texty se mi líbí také, CD má pojednávat o Vlastysově životě, což si myslím, že se mu povedlo. Hned na první poslech jsem si oblíbil tři tracky a myslím, že si každý najde své...
Ještě přidám odkaz na Vlastysovu fan page na facebooku zde



SPLNĚNÝ ŽIVOTNÍ SEN NEBO ZNIČENÝ ŽIVOT? 2. část - nádraží Hodonín

2. března 2016 v 5:02 | Luky |  MŮJ NEUVĚŘITELNÝ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH
Poslední rozhlédnutí, zda tam opravdu nikdo není. Nebyl. Vybral jsem si jeden vagón, který měl na straně žebřík. Protože bylo již teplo(21.května 2006), nosil jsem kšiltovku. Chytil jsem se žebříku a že vylezu na střechu jako jsem to dělával u dědy na půdu. Věděl jsem, že když se drátu nedoknu, tak se nic nestane. Kdybych neměl uzemění, tak by se taky nic nestalo(vzpomeňte si na ptáky)
Ale chyba lávky, protože jsem nebyl ještě ani na konci žebříku, když mě srazila obrovská rána - 25 000 Voltů(jsou případy, kdy dokázalo zabít i 220 V ze zásuvky). Kolem drátů se tvoří tzv. elektrický oblouk, který má rozsah cca metr a půl a protože jsem měl kšiltovku(každá kšiltovka je vyrobená stejně) - na vrcholu hlavy je kovový cvoček. A jak jistě víte z fyziky kov je vodič. Ještě jsem měl na levé ruce hodinky(po taťkovi, kterým se nic nestalo - zázrak) a v pravé kapse klíče,


jenž jsou taky kovové. O nějakém oblouku se ani v té Vaší škole neučí pokud nejste elektrikáři, to vyučuje sám pan život. 25 000 Voltů mi projelo mozkem a vyletělo z pravé paty, jako když krájíte máslo.
Nedávno jsem byl na tom místě a pamatuji si ho a také si pamatuji, že jsem skoro viděl střechu vagónu, když jsem v zápětí slyšel ránu jako kdyby vedle mě vybouchl granát(i stejný pískot). Potom něco jako jeskyni ve které jsem stál, načervenalou oblohu a padající hvězdu zleva směrem do prava. Slyšel jsem i zvuk. Hledal jsem a našel zvuk planety Mars.
Ti dva, co tam byli se mnou utekli, ale já se na ně nezlobím, protože asi byli v šoku. I já bych byl. A protože byla neděle, nebyl poblíž nikdo, kdo by mohl zavolat pomoc. Až na jednoho pána z nedalekého hypermarketu, který jen viděl záblesk a přispěchal se tedy podívat, co se děje. A když viděl bezvládné a napůl ohořelé tělo, volal sanitku. Nějakou dobu trvalo, než se objevili hodonínští záchranáři, kteří okamžitě museli zahájit resuscitaci, protože jsem měl zástavu srdce(po takové ráně není divu). Ve zprávě mám uvedeno, že jsem byl mrtvý cca 15 minut, takže jsem přežil biologickou smrt(ta je nad 10 minut narozdíl od klinické a dochází při ní k rozkladu tkání - svalů, mozku, jater, vazů, šlach...).