SPLNĚNÝ ŽIVOTNÍ SEN NEBO ZNIČENÝ ŽIVOT? 11. část - konec čtvrťáku na OA, rehabilitace Hodonín, AJAK

14. dubna 2016 v 17:16 | Luky |  MŮJ NEUVĚŘITELNÝ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH
Léto - zima se prakticky nic nezměnilo, jenom jsem ve škole musel sekat latinu(dostal jsem podmínečné vyloučení ze školy) a učit se, jelikož jsem byl v maturitním ročníku. Tak jsme oslavili stužkáč a potom poslední zvonění, kde mi už ta tloušťka vadila, protože takto jsem si to nepředstavoval. Zadýchával jsem se a každý krok pro mě byl neuvěřitelně náročný. Ke všemu jsem měl spánkové apnoe(ve spánku jsem přestával dýchat).


Co se týká učení, spolužáci si na záchodech pomáhali šňupáním tabáku, já jsem šňupal pervitin. Vždy jsem musel být něco extra… Takže sečteno - podtrženo: tlustý slabý a odporný invalida závislý na práškách a na cigárech, těžký alkoholik a feťák, co se neumí učit ani soustředit.



Maturovalo se z účetnictví, ekonomiky, Češtiny, PEKu(personální elektronická komunikace - psaní dopisů) a potom byla na výběr buď Angličtina(ta měla 3 části - poslech, psaní, konverzace) nebo matematika(1 část - cca 15 příkladů). Z Angličtiny jsem míval čtverky a dokonce mi i učitelka řekla, že by to nebyl dobrý nápad, z toho maturovat. Z matiky jsem měl 2 - 3, takže jsem se dlouho nerozhodoval. Na škole byly nějaké povinné bezplatné kurzy k maturitě a já se chtěl zlepšit v té angličtině(protože čtyřka je ostuda na někoho, kdo míval kdysi jedničky), tak jsem si vzal angličtinu, vždyť ta matika nemůže být tak těžká…


Pár dní po stužkáči následovalo focení se na tablo a několik měsíců na to poslední zvonění. Maturitu jsem udělal, avšak ne tu státní část - matematiku. Byl jsem trošku zklamaný, ale měl jsem ještě dva pokusy, tak snad to dopadne. Druhý pokus jsem absolvoval na ISŠ v Hodoníně, sice už s lepším výsledkem, ale o půl bodu mi to zas uteklo. Říkal jsem si, že to už umím, ale zajistil jsem si ještě doučování a přihlásil se k ročnímu intenzivnímu studiu angličtiny na Akademii Jana Ámose Komenského(AJAK) v Hodoníně. Do toho jsem začal navštěvovat posilovnu, ale spíš tak rekreačně, jako to dělá většina lidí, kteří se tam chodí jen odreagovat.

Byl květen 2012 a já jel naposledy do Klimkovic, kde je taky posilovna, sice malá, ale je. Primářovi jsem při příjmu řekl, že chci 3x týdně posilovnu a bazén a zbytek nechám na něm. Primář mi vyhověl…
Cca po čtyřech dnech jsem si zlomil kůstky v pravém zápěstí a dostal sádru. Primář chtěl, ať jedu domů, že to nedám, ale já jsem ho přesvědčil o opaku. V lázeňském fitku pracoval fyzioterapeut a bývalý kulturista, který mi vysvětlil základy o tréninku. Věděl jsem, co mám dělat, avšak jen obecně. Posilovna a alkoholismus nejdou dohromady, ale já jsem fitko v té době bral jinak - jen jako koníček. O prázdninách jsem ještě zkusil street - workout, ale nebylo to nic pro mě, když jsem se ani nepřitáhl na hrazdě. Byl to hrozný pocit a přeju ho zažít jenom všem těm "moudrým".


Začala škola a já jsem měl jít zase po roce na kontrolu na neurologii. Dali jsme se s doktorkou do řeči o rehabilitaci a jaké jsou v Hodoníně možnosti(v minulosti jsem vyzkoušel 3 různá pracoviště, ale efekt tam nebyl). Navrhla, ať vyzkouším rehabilitaci přímo u nich v nemocnici, že prý jsou s fyzioterapeuty všichni spokojení a dosahují výsledků. Začal jsem tam tedy chodit a na posilovnu nezbýval čas, tak jsem to odložil. Na vstupní kontrole mi primář řekl na rovinu, že to bude trvat roky, ne-li desítky let a že to bude velice bolet, ale že je možné to, o čem jsem i já pochyboval - zase chodit, takže mi vrátil naději. Oceňuji jeho upřímnost a to, že si na nic nehrál, jako moje okolí. Přidělili mi mladého fyzioterapeuta, který byl tak o tři hlavy vyšší a aspoň o padesát kilo těžší než já. S ním jsem neměl problém zkoušet cokoliv, protože jsem věděl, že mě udrží i jednou rukou...

konec 11. části
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama